..jaké to je zvážit různé pocity, nerad být s někým a s někým být rád, jakoby šťastněji se smát od srdce, čas milosti.

 

Znám osobu, která je velmi velmi stará, vlastně jich moc takových neznám. ona ovšem ví, jaký je vzduch u Ženevského jezera a jak tiše hladina se čeří. Ona je příkladná a podivuhodná osobnost. Kolik let tráví v modlitbě a kolik let už žije na tomto světě. Modlíme se beze slov tak, aby nám neuhýbaly myšlenky, 

Moje mysl má hodně fantazie a tak je pro ni těžké i v tiché modlitbě udržet směr. Když se modlíme v duchu, tak v mysli přebýváme s tím, kdo nás miluje, s Bohem. 

 

Jak pomalu přijímám sílu od Pána až kolikrát padám vyčerpáním z toho, jak se málo modlím. Více klidu na modlitbu, osobní krásný čas, zalévání své duše, soustředit se na jedinou myšlenku. Když totiž přijdou dny na poušti, člověk ztratí rychle zájem, jak dítě odhodí to vědro od studny, od studnice vědění. Všechny těžkosti mají svou cenu. Stojí to za to překonat těžkosti při modlení, pracovat pro něco hodnotného má velký smysl, i když ho nevidíme. Smysl přijde později.

Přemýšlím teď nad tím, jak vlastně nevím s jistotou, proč nedokážu udržet svou mysl. 

Proč nedokážu změnit některé věci ve svém životě,