Báseň napsal Jakub Nosál pod tíhou zprávy, že jeho syn Tomáš ve válce padl
Ztracený a zkrvácenỳ nejprvnější rodu mého květ
jenž jsem v mládí chránil a opatroval
byl vytrżen v plném květu, odnesen do cizí země dál, tam vydán bouři, vzteku.
Vadnul, až květ za své vzal.
V rodné půdě, kde stál vypěstovaný tento rodný květ
místo zbylo osiřelé a kolem pusto, děsno jest.
Pozdější květinky stojí zde opuštěné a chvějí se jejich kvítka v boku,
třpyt tisíců krůpějí to slz.
Na místě, kde kvítka sténají zahradník stojí
A tisíce myšlenek se rojí
jak blesky v mracích se tyto kříž na kříž křižují
jak rozpoutané živly city v duši bojují.
Zří jak na obloze stojí hroznė mraky jak děsné balvany,
duní burácení hromu a jsou vichrem sem tam zmítány,
vichr bere vše, mraky prachu se vzhůru zvedají,
blesky bez přestání k zemi padají.
A vše, co v přírodě žije, chvěje se strachy a zří ten úděsnỳ jev.
První úder síly již zachvátil velký tichý les,
on zasténal a rozburácel se v hrozný hukot, v děsný řev.
Velké množství stromů leží s vyrvanými kořeny
a z mnohých silných krásných stromů zbyly jen pahýly.
Zří zahradník, jak bouře v peklo změnila tento ráj,
zdrcen k zemi klesá a oko hledí v smutný dálný kraj.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.