Vzpomínám, že si dědeček rád zpíval. Doma zpíval, i když něco vyráběl nebo vařil. A hle, co jsem našla v jeho deníku:

Naši předci byli vynikajícími zpěváky. Stařeček Jakub Nosál byl členem pěveckého souboru v Těšicích. Také generál František Nosál byl výborný zpěvák a zpíval si doma od rána do večera. Važ si lidí, kteří si zpívají, když jsou sami, řekl básník Robert Browning.

Dědeček mluvíval o tom, jak na něj působilo, že děvčata a chlapci z vesnice často večer sedávali na návsi a dlouho do noci zpívali táhlé písně. Smutek písní a jas krojů vychází z života, jak ho lidé prožívali, písně lidové vznikaly v dobách téžkých. Tklivé melodie činí ty písně krásnými.

Proč je podlužácký krok narozdíl od písní jásavý a hoří barvami, to.dědeček neuvádí. 

Nezapomenutelný zážitek, o kterém v souvislosti s hudbou a kroji dědeček píše_ je jeho vzpomínka na Svatováclavský chorál zpívaný účastníky bohoslužeb v den svatého Václava na staroslavném Velehradu.