Dědečkův strýček Cyril bojoval také v první světové jako jeho otec.

Dědeček byl malý chlapec a bydlel tenkrát s maminkou v Těšicích ve stavení číslo 14. Vzpomíná, jak jednou v noci v listopadu 1918 zaťukal někdo na okno. Maminka vstala, rožnula petrolejovou lampu a otevřela okno do zahrady.

V oknu se objevil opálený muž v zelené uniformě a kloboukem horských myslivců, tlumokem na zádech a puškou přes rameno.

Maminka vykřikla Cyrošu a se slzami v očích ho objala. Druhý den večer ho těšičtí přivítali před jeho rodným  nosálovským domem s muzikou. Strýček vyšel ven do předzahrádky a promluvil k lidem a šuhajům dal peníze, aby to šťastné shledání v hostinci zapili. Plakal dojetím nad srdečným příjetím rodných Těšic.